Montážní systémy

Krok 1: určete střechu a její krytinu

Krytina určuje kotevní prvek a nosná konstrukce určuje, zda ten prvek vůbec lze zatížit. Před objednáním zkontrolujte rozteč krokví, stav latí a tloušťku izolace.

• Šikmé střechy s taškami a břidlicí: výškově stavitelné střešní háky kotvené do krokve, nebo do latí tam, kde to výrobce dovolí. Taška nad hákem se zabrousí nebo vytvaruje tak, aby zase dosedla naplocho bez bodového tlaku.
• Trapézový plech: krátké profily, můstky nebo trapézové adaptéry kotvené do vrcholu vlny samovrtnými šrouby s těsnicími podložkami EPDM. Nikdy nekotvěte do prohlubně, kde stojí voda.
• Falcovaný plech: falcové svorky sevřou drážku a nevyžadují ve střeše žádný otvor. Volba svorky závisí na profilu falce, jednoduchá drážka, dvojitá drážka nebo zaklapávací falc.
• Šindelové, lepenkové a asfaltové střechy: závrtné šrouby nebo dvojité závitové tyče přes bednění do krokve, utěsněné EPDM a manžetou nebo navařenou záplatou v hydroizolaci.
• Ploché střechy: zátěžové vaničky a rámy na ochranných podložkách, nebo prostupové podpěry tam, kde to střešní konstrukce a detail hydroizolace dovolí.

Krok 2: ploché střechy, přitížené, nebo prostupové

Na ploché střeše je rozhodujícím zatížením sání větru, ne hmotnost. Zátěžový nosný systém vzdoruje sání betonovými bloky, dlaždicemi nebo štěrkovými vaničkami, takže hydroizolaci nic neprorazí. Je výchozí volbou u hydroizolací, na které stále platí záruka, přidává ale hmotnost, často 40 až 120 kg na panel podle oblasti a sklonu, a střecha to musí unést.

• Přitížené, orientace na východ a západ: uspořádání zády k sobě zhruba v 10 až 15 stupních. Nízký profil, malá návětrná plocha, méně přitížení, víc kWp na metr čtvereční, plošší denní křivka výroby.
• Přitížené, orientace na jih: řady zhruba v 15 až 20 stupních s roztečí řad proti vzájemnému zastínění. Vyšší špičkový výnos na panel, víc přitížení a víc plochy střechy na kWp.
• Prostupové podpěry: jediná možnost, když konstrukce nesnese přidanou hmotnost. Každá podpěra vyžaduje těsněnou manžetu nebo navařený detail provedený klempířem a záruka na střechu se musí předem dohodnout.
• Aerodynamické deflektory a větrné clony: snižují sání a tím i přitížení, fungují ale jen s přesně těmi komponenty systému, se kterými výpočet počítá.

Krok 3: zatížení větrem, sněhem a statický výpočet

Zatížení vychází z EN 1991-1-4 pro vítr a EN 1991-1-3 pro sníh, aplikovaných přes národní přílohu. Vstupy jsou větrná a sněhová oblast, kategorie terénu, výška budovy, sklon střechy a poloha pole na střeše. Výstupem je buď maximální rozteč mezi kotevními body, nebo hmotnost přitížení na jednu pozici.

• Zóny znamenají víc než průměry: rohy a okraje střechy vidí mnohem vyšší sání než střední část. Právě proto se pole obvykle drží v definovaném odstupu od okraje střechy.
• Rozpětí profilu: výška profilu a zatížení společně určují maximální vzdálenost mezi střešními háky, typicky kolem 1,2 až 1,7 m. Vyšší sněhové oblasti znamenají víc háků, ne delší profil.
• Stávající konstrukce: montážní výpočet dokládá systém, ne budovu. U starších střech, průmyslových hal a jakéhokoli prostupového řešení na ploché střeše by měl statik potvrdit, že střecha přidané zatížení unese.
• Dokumentace: výstup z konfigurátoru uložte do předávací složky. Je to důkaz, že rozteč a přitížení byly navrženy, ne odhadnuty.

Krok 4: profily, svorky a pospojování

Nosné profily se dodávají v několika výškách. Vyšší profil překlene větší vzdálenost s menším počtem podpěr, což je na obtížné střeše obvykle levnější než přidávat kotevní body. Svorky musí odpovídat výšce rámu panelu, běžně 30, 35 nebo 40 mm.

• Střední a koncové svorky: střední svorka drží dva sousední panely, koncová uzavírá řadu. Obě musí ležet uvnitř upínací zóny, kterou výrobce panelu vyznačuje v montážním návodu, jinak záruka na panel padá.
• Utahovací moment: dotahujte na hodnotu z návodu systému, ne podle citu. Nedotažené svorky nechají panely putovat, přetažené svorky deformují rám.
• Spojky profilů: spojka profil prodlouží, má ale vlastní pravidla pro rozpětí a nikdy by neměla sedět přímo nad podpěrou, pokud to výrobce výslovně nedovolí.
• Pospojování a ochrana před bleskem: profily a rámy se zapojí do systému pospojování a je nutné dodržet dostatečné vzdálenosti k vnější ochraně před bleskem.

Krok 5: hliník, nerez a galvanické oddělení

Hliníkové profily se spojovacím materiálem z nerezu A2 (1.4301) jsou standardní kombinací a ve vnitrozemí se chovají dobře. U moře, na průmyslových areálech a v prostředí bazénů či zemědělských provozů, kde nerez A2 napadají chloridy a čpavek, volte nerez A4 (1.4401 nebo 316). Korozní problémy skoro vždy pramení ze třetího kovu nebo ze znečištění.

• Měď a olovo držte dál od hliníku: rozdíl potenciálů je velký a stačí stékající voda z měděného oplechování na hliníkový profil, aby začala důlková koroze. Oddělte podložkami z EPDM nebo vodu odveďte jinam.
• Pozinkovaný plech a Aluzinc: používejte kotvení a těsnicí podložky, které výrobce střešního plechu povoluje, a nepřetahujte holý hliník přes povrchově upravenou plochu.
• Čerstvý beton a malta: alkalické prostředí holý hliník koroduje, proto zátěžové bloky a základy potřebují separační vrstvu nebo povrchově upravenou dosedací plochu.
• Hliník neřežte nástroji používanými na ocel: zanesené železné částice rezaví a profil skvrní. Každý řez odjehlete a chraňte.

Krok 6: přístřešky pro auta, pozemní a balkonové konstrukce

Solární přístřešek pro auta je nosná stavba, ne střešní příslušenství. Potřebuje základy dimenzované podle základových poměrů, buď betonové patky, nebo zemní vruty, dostatečnou podjezdnou výšku pro vozidla a rozhodnutí, zda musí být střecha vodotěsná, což vyžaduje upnutí panelů do odvodňovacích žlábků místo otevřených svorek. Přístřešky se přirozeně doplňují s wallboxem, proto naplánujte trasu kabelu dřív, než se osadí sloupy. Balkonové konstrukce jsou mnohem menší, ale vidí plné zatížení větrem, takže držák musí odpovídat typu zábradlí a každé kotvení potřebuje sekundární jištění proti pádu panelu.

Rychlé porovnání typů střech a kotvení

Tabulku posuňte doleva